10 mistrů voidu – pravá strana

V nás samotných ve voidu každého z nás, je odražen princip deseti prapůvodních mistrů, guruů, na každé straně jich je pět.

mojaaa-logo-a♣  Mojžíš

Příběh Mojžíše, hebrejského proroka, zákonodárce a zakladatele Izraele je popsán ve Starém zákoně. Podle něj se Mojžíš narodil v Gosen, části starověkého Egypta. Hebrejci se tehdy nacházeli pod egyptským útlakem, pod vládou faraona. Faraon se bál populačního růstu hebrejského obyvatelstva, proto nařídil, aby každé hebrejské dítě mužského pohlaví bylo usmrceno. Aby mojžšova matka zachránila svého syna, vložila jej umístila do koše a nechala plout po Nilu. Faraonova dcera, která se v řece koupala, košík zpozorovala, vzala jej a odnesla k faraonovi. Chlapec byl přijat jako vlastní syn a dostal jméno Mojžíš. Když dospěl, v jedné osudové chvíli Mojžíš zabil Egypťana, který týral hebrejského otroka a ukryl jej v písku. Z obavy, že bude odhaleno, co udělal, utekl z Egypta. Usadil se v Madianu, kde žil jako pastýř.

moiaaa1a♣ Jednou pásl své stádo a přišel k hoře Orebu. Tam uslyšel Boží hlas a uviděl hořící keř. Bůh mu přikázal, aby se vrátil do Egypta a vyvedl svůj lid z otroctví; aby je zavedl do Kanaánu, zaslíbené země. Mojžíš vyvedl svůj lid z Egypta. Dřívem, než jeho lid dosáhl vytoužené země, obdaroval Bůh Mojžíše desatero přikázáními. Stalo se to na hoře Sinaj. Desatero obsahuje základní ctnost dharmy pro veškeré lidstvo. Šrí Mátadží připodobňuje tyto ctnosti k vazbám atomů. Tak jako atom každého prvku má určitý počet vazeb, například kyslík ma vazby dvě, uhlík čtyři a podobně, má obdobným způsobem na jemné úrovni člověk deset vazeb, deset základních morálních pravidel odpovídajících deseti lístkům nabhí čakry (3. energetického centra). Pokud těchto deset lístků bude v pořádku, je to dobrý základ pro náš růst, rozvoj, vzestup.

Podstatný rozdíl mezi vazbami atomu a jemnými vazbami člověka je v tom, že člověku byla dána svoboda rozhodovat se, jestli tyto vazby bude respektovat. Hmota je těmito vazbami spojena ze zákona přírody.

Slyš! Ó, Izraeli : Hospodin, Bůh náš, jest jediný Bůh; budeš milovat Hospodina, Pána svého z celého svého srdce, z celé své duše a celou svou myslí.“

 

moham-logo-a

♣  Mohamed

♣ Prorok Mohamed se narodil v Mekce na arabském poloostrově v roce 570 našeho letopočtu. Jako předzvěst jeho velké budoucnosti viděla jeho matka Amina ve snu skupinu andělů, kteří jí řekli, že porodí proroka a ten by se měl jmenovat Mohamed, což znamená „vysoce pochválen.“  Jeho příchod byl rovněž přepovezen v židovské, křesťanské i arabské kultuře. 

koran-a♣ Jednoho dne roku 610, zatímco rozjímal na hoře blízko Mekky, sestoupil k němu archanděl Gabriel a řekl mu, aby přednášel slova Allahova (Boha), aby se stal „prorokem z lidu.“ Mohamed byl zpočátku velmi zmaten, ale pak poslání proroka přijal. Texty, které mu byly v jeho vizích předávány, byly pozdějí sepsány do svaté knihy, zvané KORÁN a jeho SUNNAHU – souboru cvičení a příkladů. Korán hlásá víru v jednoho Boha a poslušnost. Popisuje boží zásahy do dějin světa od jeho stvoření až do dne poledního soudu. Stanoví také náboženské zásady, tvořící základ islámského práva – šaría. Korán se v lecčems shoduje se starým zákonem. Uctívá Ježíše jako proroka nebo posla.

♣ Mohamed přivedl arabský lid k nové víře – islámu. Dosáhl zastavení bratrovražedných bojů tím, že ukázal lidem víru v jednoho boha s jedním univerzálním souborem norem, podle kterého mohli žít. Přinesl mír a duchovní jednotu do problémových zemí střední a východní Arábie (nyní známé jako Saudská Arábie). Před jeho nástupem byli lidé zmateni různými zákony a jejich výklady. Pod jeho vedením vstoupila morálka do míst, kde dříve žádná neexistovala. Šířil slovo „Allah“, výraz pro jednoho Boha, přístupního každému. V roce 622 v důsledku pronásledování uprchl s několika přívrženci z  Mekky do Jathribu, který přejmenoval na Medinu (prorokovo město) a zavedl tam náboženskou vládu. Toto datum bylo označeno jako začátek muslimského kalendáře a tato cesta se nazývá „hidžra“. O pár let později dobyl zpět Mekku a začal šířit islám po celém arabském světě.

 

konf-logo-a

 ♣  Konfucius

 ♣  Konfucius se narodil v r. 551 a zemřel v r.479 př.n.l. v Číně v provincii Lu. Otce ztratil, když mu byly tři roky. Jako chlapec měl rád obětní nádoby a rád napodoboval gesta obřadů. Ve věku devatenácti let se oženil a narodil se mu syn a dvě dcery. Byl to velký a silný muž. V tomto věku vstoupil do služby jedné vznešené rodiny jako vrchní dozorce parků a stád. Když mu bylo třicet dva, vyučoval starověkého obřady. V třiceti třech letech odešel do Lo-yang, císařského impéria studovat zvyky a tradice Chou Empire. Ve věku jednapadesáti se stal se ministrem spravedlnosti a nakonec ministerským předsedou Lu. Díky velkému úsilí a jeho schopnostem se jeho vláda stávala stále více silnější.

konfucius♣ Konfucius studoval literaturu své země a historie. Měl silné přesvědčení, že jen spravedlivá vláda může ochránit stát a udělat lidi morálními. Jeho ideálem byl vytvořit souhrn moudrých pravidel jako Rádža Džanaka. S tímto pohledem se pohyboval z provincie do provincie ve hledání toho dobrého pravidla. Konfucius se věnoval samotnému zlepšení společnosti. Vždy myslel na zdar společnosti. Hledal způsoby, jak co nejvíce přispívat k sociální prosperitě. Sbírka jeho výroků pojednává hlavně o sociální prosperitě, o lidském míru a harmonii ve společnosti. Nezměrné úsilí věnoval mravnímu rozvoji lidí. Kladl velký důraz na kultivaci etické ctnosti. Pokoušel se odstranit nesouhlasné nebo rušivé elementy v společnosti. Měl silné přesvědčení, že pokud budou mít výše postavení a starší lidé bezúhonný charakter, jiní je uposlechnou a tak bude láska a společný mír všude.

♣ Po čtyřech letech politické aktivity se Konfucius vzdal své pozice a  ve věku padesáti šesti let se vydal na pouť po zemi, na které strávil  dlouhých dvanáct let. Po celou dobu však nepřestával pracovat na zušlechtění lidského chování a žití. Když se nakonec ve věku šedesáti osmi let vrátil ke svému původnímu stavu, bědoval v básni, že po tom všem jeho putování v devíti provinciích byl jeho cíl stále v nedohlednu: lidé postrádají vhled, projdou rychle životem. Svá poslední léta strávil v tichosti v provincii Lu. Nepřijal už žádnou vládní pozici. Uvnitř něj se stala hluboká změna.

♣ Jednoho rána Konfucius ucítil příchod smrti. Procházel se po nádvoří a bručel si slova: „Velká hora se musí zhroutit, mohutný trám se musí zlomit a moudrý muž uvadne jako rostlina.“ Konfucius samotný měl jednoduchý morální a politický názor: milovat jiné; vzdát čest rodičům; dělat to, co je dobré místo toho, co je výhodné, praktikovat „vzájemnost,“ to znamená nedělat jiným to, co byste nechtěli, aby se dělo vám; vládnout mravním příkladem namísto silou… Stejně jako jeho osobnost, je jeho učení přirozené. K vysvětlení jeho pouček bylo použito skutečného života, poněvadž to bylo snadnější k pochopení. Život rozděluje na pět vztahů, jež jsou :

  1. Král a mistr.
  2. Manžel a manželka.
  3. Otec a syn.
  4. Bratr vůči bratru.
  5. Přítel vůči příteli.

Šrí Mátadží zdůrazňuje důležitost upřímnosti v Sahadža józe, např. nezbytnosti zpívání a modliteb s láskou ze srdce, tak jak řekl Konfucius : „Upřímnost je tím, čím je ukončeno vlastní zdokonalení. Upřímný člověk nejen že neukončí práci na sobě samém, ale přenáší tuto vlastnost na druhé.“

socra-logo-a

 ♣  Sokrates

 ♣  Sokrates byl starověký řecký filosof a učitel, považovaný za otce západní filosofie. Hledal logickým způsobem porozumění základním pravdám a principům vesmíru, života a mravů, a také i lidskému vnímání. Své zkoumání vedl formou otázek a odpovědí (dialektika) se svými žáky, mladými muži z urozených rodin. Prostřednictvím výkladu těchto pouček byl schopen přitáhnout mnoho lidí, kteří si všímali nepřiměřeného způsobu života. Narodil se sochaři a porodní asistentce v Aténách v Řecku. Byl dobře vychován a pokračoval v otcových šlépějích.

socrates-a♣ Sokrates byl fascinován filozofií a sledoval tuto oblast. Jeho konečným cílem bylo učit každého člověka pravdě a dobrotě skrze filosofii. Za peloponéské války je Sokrates znám jako zanícený kritik nedostatků athénské demokracie a tato kritika pak stojí v roce 399 př. n. l. za jeho odsouzením k trestu smrti: totiž po skončení peloponéské války v Athénách získávají na krátký čas moc aristokraté. Sokrates je považován za jejich ideového mluvčího. Po několika letech bylo obnoveno opět demokratické zřízení, kterým je pak Sokrates postaven před soud a obviněn z bezbožnosti (z nerespektování státního náboženství) a z toho, že kazí mládež (celý případ má nicméně politické pozadí). Další věcí v obžalobě byl i článek o zavádění nových bohů. Sokrates opravdu nazval hlas svého nitra bohem a nazval ho daimonion. Tento hlas pak měl člověka provázet celým životem a radit mu, jak se v kterých situacích zachovat. Soud pak Sokrata odsoudil k trestu smrti (musel vypít pohár jedu) – možnost útěku z vězení, která se mu nabízí, odmítne s odůvodněním, že občan musí respektovat rozhodnutí státu a jeho institucí – a tak jako přibližně sedmdesátiletý stařec Sokrates umírá. Velký filosof zemřel kvůli nepochopení (nebo nechtění pochopit) svých spoluobčanů – samozřejmě kvůli politice.

♣ Jeho nejznámějším výrokem je určitě slavné „Vím, že nic nevím.“ Tento výrok se vykládal různě, zjednodušeně můžeme říci, že Sokrates zjistil, že člověk nemůže vědět všechno a čím moudřejší je, tím více si to uvědomuje. Další slavný výrok zní „Poznej sama sebe!“ Tímto výrokem chtěl filosof upozornit, že nejvíce bychom měli znát své vlastní nitro a svůj daimonion, a až poté zkoumat jiné a okolní věci. Centrem Sokratovy filozofie je etika. Sokrates se ve své nauce zabývá téměř výhradně člověkem (resp. jeho duší) z hlediska mravního. Lidský jedinec má podle Sokrata právo na vlastní morální rozhodnutí a na kritickou, uvědomělou reflexi sebe sama i okolního světa – Sokrates tvrdí, že člověk je schopen (svým vlastním rozumem, který je „vládcem nad tělem“, vše je tedy postaveno na racionálním, rozumovém základě) rozpoznat to, co je dobré, z čehož pak vyvozuje, že je schopen naučit se ctnostem, které jsou předpokladem štěstí.

♣ Za základní ctnosti přitom Sokrates považuje moudrost, rozumnost, spravedlnost, statečnost a zbožnost. Stejně jako je pouze z pozdějších zdrojů znám Sokratův život, je pouze zprostředkovaně známé i jeho dílo. Sám Sokrates vykládá svoji filosofii pouze ústně, žádný jeho spis není dochován (respektive Sokrates žádný nenapsal). Sokratovo dílo tedy můžeme poznat ze zpráv Aristotelových nebo Platónových . Sokrates vedl žáky k pravdě při zvažování představ jejich rozličných hledisek až ke správné odpovědi. Přinesl teorii poučky – jak „nahoře“, tak „dole“.

♣ V neviditelném království podob jsou božské vrstvy VIRÁTY, které obsahují originál pro všechny pozemské kopie. Vše v pozemském plánu je toliko nedokonalým odrazem, který je předmětem změn lidské nedokonalosti. Duše začíná v království podob hledáním a usilováním, změnou nedokonalostí. To je mezník v našem duchovním rozvoji, ke kterému v sahadža józe směřujeme. Pročišťováním svých vibrací vstupujeme do Božího království. „Ten, kdo vstoupí do budoucího světa nezasvěcen a neosvícen, může být v blátě, ale kdo sem přijde očištěn, může dlít poblíž Boha..“

guru-nanak-a ♣  Guru Nanak

 ♣  V době, kdy se svět vrhl do tmavého světa neznalosti, feudální tyranie a útisku náboženského a kulturního, přijal své zrození Guru Nanak, zakladatel sikhismu. Přišel kázat bratrství a humanitu bez ohledu na kastu, víru, barvu pleti a ekonomické postavení. Přinesl vizi běžné lidskosti společnosti, která se stala místem násilí a sporu. Věřil v lidskost. Pro něj láska k Bohu předpokládala lásku k jeho tvoření. Služba lidskosti signalizuje lásku k Bohu.

„Strom se pozná podle toho, jaké nese ovoce, zrovna tak se lidské náboženství pozná podle skutků, které koná. Roucha, symboly, tvary, obřady, rituály a slavnosti, které nevedou ke ctnostným skutkům, nepovedou člověka daleko na cestě duchovního pokroku. Skutečným problémem je osvobození mysli od špatných sklonů. Když to nebude provedeno se vší přísností, nepovede to ku prospěchu.“

guru-nanak-1♣ Od svého dětství žil Guru Nanak svobodně v přírodě, ale velmi brzy ukázal svůj výjimečný vztah k meditování a osamocení, odmítaje současnou společnost. Smyslem života bylo pro Guru Nanaka po celý svůj život sloužit jako strážní světlo. Byl velkým věštcem, svatým a mystikem. Byl plodným básníkem a jedinečným zpěvákem božího velebení, prorokem míru, lásky, pravdy a obrody. Guru Nanak sloužil svůj život jako most mezi dvěma břehy řeky, který spojuje oba světy. 

♣ Zakladatel sikhského náboženství, Guru Nanak, se narodil v 15.dubna 1469 v západním Pandžábu, ve vesnici Talwandi, prosté hindské rodině. Jeho otec Mehta Kalian Das byl účetním místních muslimských úřadů. Guru Nanak vynikal mezi svými vrstevníky už velmi brzy od dětství. Jeho moudré otázky a duchovní orientace překvapily všechny ty, kteří s ním přišli do kontaktu jak doma, tak ve škole. Když byl poslán do školy, řekl Guru Nanak svému učiteli: „Naučte mě jen jedné velké lekci života. Řekněte mi o Stvořiteli a zázraku tohoto velkého světa.“ Mátl učitele, když jim pokládal takové otázky. Největším překvapením jeho učitelů však bylo, že Guru Nanak získal dokonalost v jazycích sanskritu, perštině a arabštině.

♣ Od útlého věku se Guru Nanak přátelil s indickými a muslimskými dětmi a pátral po smyslu života. Ve věku šesti let byl poslán k vesnickému učiteli do školy, aby se naučil číst a psát v hindském jazyce a matematice. Studoval rovněž muslimskou literaturu. Jako mladík strávil Guru Nanak dlouhé hodiny rozjímáním a náboženskými diskuzemi s muslimy a indickými svatými muži, kteří žili v lesích, obklopující vesnici. Věřil, že manželství není v rozporu s duchovním životem. Byl šťastně ženatý, miloval svou manželku a posléze měl dva syny.

♣ Když mu bylo třicet let, začal cetovat, aby šířil poselství Boha. Doprovázel jej muslimský hráč na rabab Mardana. Poselství předával lidem formou hudebních chvalozpěvů, protože byly lidem srozumitelnější. Kdekoli cestoval, používal místní jazyk. Cestoval napříč Indií a dále na východ, západ a sever. Kamkoliv šel, vždy si našel místní centra, nazývané manjis, kde se jeho stoupenci mohli shromáždit, přednášet chvalozpěvy a přemýšlet. Když se nachýlil jeho čas, svolal si své stoupence, kteří se přeli o to, jak bude jejich mistr pohřben. Hinduisté jej chtěli spálit a muslimové zase pohřbít. Guru Nanak řekl: „Kolem mne umístěte květiny, napravo budou od hinduistů, nalevo od muslimů. Ty, které zůstanou ráno čerstvé, ukáží způsob.“

♣ 22.září 1539 se velký guru spojil s věčným Světlem. Když jej jeho stoupenci odkryli, nenašli nic s výjimkou květin, které byly všechny čerstvé. Hinduisté vzali své květiny a spálili je, zatímco muslimové své květiny uložili do země. „Toto tělo je palácem, který je Božím stánkem. V něm Bůh udržuje nekonečný plamen.“

Komentáře

comments

Leave a Reply