Yearly Archives: 2009

Je třeba trpělivost

„Jen se pořádně podívejte na sebe. Postupně začnete vnímat své čakry, vnímat své problémy a vědět, jak se to bude dále rozvíjet. Každý chce ale rychlé výsledky. Pokud nejste trpěliví, mějte trpělivost – sami se sebou. Ne se mnou, ale se sebou. … Musíte být trpěliví k sobě. K nikomu jinému. To je hlavní věc. Pokud budete trpěliví k sobě, je to ta dlouho slibovaná věc, kterou získáte.

Musíte se ale učit, jak k sobě být trpěliví, ne být na sebe naštvaní nebo rozčílení nebo se snižovat nebo se pokoušet útočit na druhé.

Je to tak jednoduché, to nejjednodušší. Ale díky celému vašemu životu a komplikovanému myšlení jste se do věcí pořádně zamotali. Může se to ale celé rozmotat a odpadnout bez jakýchkoliv obtíží. Vím, že to můžete dokázat.”

Říká se, že Sahadža jóga je jógou vlastní zkušenosti

 

Vlastní zkušenost je uskutečnění v našem nitru, uskutečnění plodů naší meditace, uskutečnění práce kundaliní v nás. Ne představy naší mysli, ne sugesce, ale skutečná proměna v našich čakrách, která se projevuje nejen na konečcích našich prstů, ale i v našem chování, jednání.

„Musíte se změnit zevnitř a světlo vašeho vnitřního osvícení se projeví navenek. Nemůže to ale být mentální nebo citová představa, musí se to opravdu uskutečnit, uskutečnit ve vědomí. Musíte to zažít tím, že sami se sebou budete experimentovat.”

„Předmět Sahadža jógy vyžaduje maximum, maximum proniknutí, pochopení. Nevím, jestli jste si to uvědomili, nebo jestli jste to pochopili, že Sahadža jógu je možné se naučit jen prostřednictvím zkušenosti, nijak jinak. Musíte to zažít a pak tomu věřit. Nejde o zvyky mysli, zkoušejte to sami a učte se.

Lidé, kteří mají pronikavou inteligenci, kteří mají pronikavou lásku, emoce, ti, kteří jsou pronikaví ve svém chápání, to jsou ti, kteří zažívají věci a učí se, zažívají, učí se, prožívají, učí se. Nedovolí, aby si s nimi jejich mysl zahrávala: „Ne, ne, moje mysl nemůže stavět jen na zkušenostech z minula. Ne, každý den musím prožít novou zkušenost. A taková zkušenost musí být ve mně ustálena, musí se stát součástí mého klidu, mých zvyků.“ Zážitky Sahadža jógy jsou dobrými zvyklostmi, návyky.”

O stavu být Duch

O  tom je obtížné psát. Navíc, v Sahadža józe nejde o psaní, ale o porozumění napsanému. To je jen motivace,  jen podpora. Klíčové je, co se v nás stane skutečností.

Šrí Mátadží říká:

„Musíte si to ale přát. To je velmi důležité. Pokud si to nebudete ze srdce přát, Bůh před vámi nepadne na kolena a nebude prosit „Přej si mě, prosím.“ Musíte skutečně pochopit, že si to musíte přát, protože je to něco tak cenného. A musím vám říci, že kundaliní ve vás je vaše čisté přání. Ještě se neprojevilo, neprobudilo v tom smyslu, že ještě nepůsobí. Jen si představte, jak je důležité. Měli byste mít přání být sjednoceni s Božským, být sjednoceni se svým Duchem.

Přání musí být silné, jinak byste zpochybňovali kundaliní. To znamená, pohybovali byste se proti ní. Pak by Kundaliní nestoupala.

Řekněme například, že vám povím o místě, kde je hodně diamantů nebo o jeskyni, kde je hodně zlata. Zlato ale nepřijde za vámi. Vy musíte jít do jeskyně, abyste ho získali. Tak jednoduché to je. Musíte si to ze srdce přát. Je nemožné, abych zvedla vaši kundaliní, když si to nepřejete, protože kundaliní sama je čistým přáním. Co můžete dělat? Můžete ji nutit? Nemůžete. Chcete-li, aby semeno vyrašilo, musíte ho vložit do Matky země. Nemůžete ho rozbít na kousíčky.

Je třeba tedy rozumět tomu, že musíte mít nejvyšší přání. Když vás uspokojují věcí, které jsou nesmyslné, které nejsou k ničemu, co mám dělat?

Po seberealizaci začnete rozumět svému Já a těšit se jím stejně jako druhými. Začnete se těšit vůní druhých. Seberealizace je jedinou cestou, jak do sebe dostat světlo, osvícení.

Říkáme: „Jsem svým vlastním mistrem”, co to vlastně znamená?

 

♣  Jak se v určitých situacích chovat? Co je pro nás dobré? Jaké způsoby jednání jsou kdy vhodné? Co je člověku skutečně vlastní? Je pro mě dobré určité jídlo? Je pro mě vhodná ta a ta dietu? To jsou jen některé z otázek, které nás zaměstnávají během života. Ale ať už jde o chování k okolí nebo k sobě samým, přejali jsme během života různé představy, co je kdy a kde dobré, správné či vhodné. Tyto názory pocházející z rodiny, školy, z knih, z různých myšlenkových proudů, od různých autorů, z různých směrů apod.

Ovšem v nás samotných existuje na jedné straně schopnost vědět všechny tyto věci sami od sebe a zároveň schopnost to, co je dobré, také dělat. Člověk má na subtilní úrovni ve voidu (oblast kolem třetí čakry, energetického centra nábhí) v sobě právě schopnost být sám sobě mistrem a nemuset být závislý na názorech či představách někoho jiného. V nás samých je uložen archetyp chování, jednání, které je v souladu s naším nitrem. A když se učíme komunikovat se svojí kundaliní, se svým nitrem, dostávají se tyto jemné roviny do našeho vědomí.

Mistr v nás je probuzen k tomu, aby nás vedl cestou rozvoje, duchovního vzestupu, aniž bychom potřebovali slepě následovat jakékoliv příkazy, pravidla či nařízení. Ta skutečná přikázání, principy našeho správného chování jsou uložena v nás a je to na nás, abychom poté, co je začínáme spontánně vnímat v našem vědomí, dokázali požádat kundaliní o dostatek síly k tomu, abychom dělali to, co je dobré.

Kde jsou zdroje mé spokojenosti?

 

Dnešní svět nás přímo extrémním způsobem nutí vypořádat se s materiálními okolnostmi života. Naše pozornost je často silně zapletena do pavučiny materialismu. Učiní nás vlastnění čehokoli spokojenými? Možná chvíli. Ne ale nadlouho. Samozřejmě musíme mít nějaké standardní podmínky k životu, bydlení, obživu apod. – jinak je totiž naše pozornost na samotném přežití.

Existuje ale subtilní souvislost mezi naší spokojeností, materiálními podmínkami našeho života a stavem našeho jemného instrumentu v nás. Pokud je naše nábhí, třetí čakra v pořádku, dají se spontánně do pořádku i ony materiální podmínky, v nichž žijeme. V tom je zahrnut také náš harmonický rodinný a manželský život, fungování naší domácnosti, úcta k ženě, hospodyni. Spokojenost je tedy subtilní vlastnost našeho nitra. Vnitřní harmonie v našem nábhí se projevuje naší spokojeností navenek.

„Další věcí, která vás velice dezintegruje, je to, že žijeme velice hrubým způsobem. Kvůli něčemu bojujeme politický, ekonomický, všechen ten nesmyslný rozvoj, o který se staráme. A všechny destruktivní síly jsou vysvětlovány a obhajovány ve jménu politického nebo ekonomického růstu. Nevím jestli to je růst, ale zcela určitě to není láska. Je třeba pochopit ekonomiku a politiku Boha. V jeho ekonomice je klíčem štědrost. Těší se štědrostí. Materiální věci jsou tu proto, abyste jimi vyjádřili svoji štědrost. Pro co jiného by tu byly? Dává to takovou radost, když můžeme někomu něco dát a když budete dávat, uvidíte, že vaše ekonomické problémy se vyřeší. Protože jste tady, abyste dávali, ne brali. Problém je v tom, že chcete něco vlastnit, něco urvat pro sebe. Jakmile začnete jednou dávat, dostanete tolik, kolik jen budete chtít. Protože když neexistuje dávání, není radost, štěstí, neexistuje úleva od toho, jak vás materiálno ovládá. Ale dávání je způsob, díky kterému se můžete zbavit ovládání materiálnem.”

Jak zlepšovat svoji pozornost?

 

♣  Jednou dostala Šrí Mátadží obdobnou otázku: „Jak udržovat pozornost tam, kde má být?” Pro všechno musíte dělat nějaká cvičení. Ne před Realizací, po Realizaci. Nejlepší je se naučit, jak se dívat sám na sebe. Právě tak, jak tady teď sedíte, uveďte se do pozice, z níž pozorujete sami sebe. „Tak co teď dělám?“ To je to cvičení, je to studium, je to praxe k tomu, abyste se stali svědkem. A svědek, to je stav Ducha. Pak pozornost neuteče. Uvidíte všechno, ale pozornost bude uvnitř. Pokuste se to praktikovat: „Jsem svědek?“

Někteří lidé říkají: “Ó bože, měl jsem hrozné období, Matko. Stalo se to, stalo se tohle.” Vidíte, to znamená, že nejste svědkem. Jak byste mohli mít strašné období, kdybyste byli Duchem. Máte ho jen tehdy, pokud Duchem nejste. Pokud dokážete pozorovat drama, které se kolem vás odvíjí, pak nebudete prožívat žádné hrozné okamžiky, ale v okolí se děje něco nepříjemného a vy to pouze pozorujete. Pozornost je pro duchovní vzestup velice důležitá, tak se podívejme ještě na několik úryvků z přednášek Šrí Mátadží, kde hovoří o pozornosti:

Když na něco zaměříte svoji pozornost ve skutečnosti, když nejste realizovaní, zaměřujete svoji pozornost prostřednictvím center v mozku. Po Realizaci můžete zaměřovat svoji pozornost i prostřednictvím jiných center.V tom je veliký rozdíl mezi člověkem, který je realizovaný a tím, který není. Nebo můžeme říci, že se stanete výkonnými prostřednictvím jiných center díky pozornosti, kterou jim věnujete. Můžete vnímat ve svém těle centra, která jsou ucpána a která jste nikdy předtím necítili.

A nejen to, můžete vnímat i centra druhých; to znamená že váš centrální nervový systém byl požehnán novým vědomím, prostřednictvím kterého vám může něco sdělovat, komunikovat s vámi, s pozorností zaměřovanou vašimi centry a také může zavést vaši pozornost subtilnějším způsobem do center jiných lidí.

Nemáte fixovat (upínat) svoji pozornost, ale musíte svoji pozornost zjemňovat a zjemňovat. Jak víte, fixování (upírání) pozornosti je velice špatná metoda. Někteří jogíni to dělali a jejich čakry byly poničené a úplně vyčerpané. Když upírali svoji pozornost na ádžňa čakru, viděli jste, že ádžňa čakra se porušila. Nemáte nikam upírat svoji pozornost, vaše pozornost se ale musí stát jemnější a jemnější. První věc, která se vám tedy přihodí je, že se vaše pozornost stane subtilnější to znamená, že začnete rozumět hlubším věcem.

Cítím tlak v hlavě, když medituji.Co to znamená?

 

To je téma, které souvisí s předcházejícími řádky. A dalo by se říci, že podobný smysl by mohla mít jinak znějící otázka „neumím odpustit, co s tím??” Schopnost odpuštění je klíčové pro vyčištění naší šesté čakry, ádžni. Na jedné straně „odpouštím sám sobě” a na straně druhé „odpouštím všem lidem” – to nám pomůže odpoutat naši mysl od mýtu, že některé věci nedokážeme odpustit. Neodpuštění vytváří v naší ádžně silnou blokádu, která se projevuje jako jedna z výrazných příčin bolestí hlavy, které lidé běžně mívají, a rovněž ji pak můžeme vnímat při meditaci jako tlak v hlavě. Naše Kundaliní totiž prostoupí spodními čakrami až k ádžni, dál ale nemůže, protože ádžſa je tak sevřená. Kundaliní to samozřejmě ví dopředu, ale někdy potřebujeme trochu popostrčit. Pak je to na nás, abychom sami uviděli, že v nás něco není v pořádku, uvědomili si to a využili některou z čistících metod pro danou oblast, odpovídající čakru.

K tématu odpuštění vyprávěla hezký příběh o Budhovi Šrí Mátadží:

Jednou se stalo, že nějaký muž nadával Budhovi, aniž věděl, že se jedná o Budhu. Později mu řekli: „Jak jsi mu mohl říkat takové věci, víš kdo to byl? Byl to Pán Budha.” Tomu muži to bylo líto, že mu řekl takové věci a chtěl se mu omluvit. Zjistil, že je právě ve vedlejší vesnici. Vyhledal ho a řekl mu: „Omlouvám se za to, co jsem ti říkal, je mi to moc líto.” A Budha na to řekl: „Kdy to bylo?” Ten muž říkal: „Včera”. Budha: „Včerejšek je pryč, teď jsi se mnou.”

Jak povznášející je to, když to člověk jen slyší. Ukazuje to, jací bychom měli být – odpustit ještě předtím, než nám druhý něco řekne. Dává to člověku tolik síly.

Jak bojovat s egem?

 

♣ Na tuto otázku odpovídala jednou na některé ze svých přednášek Šrí Mátadží:

Pochopte, nikdy nemůžete s egem bojovat. Když se s ním pokusíte bojovat, zasedne si na vás ještě více. Takže bojovat s ním nemůžete, … „ó, ego teď tě udeřím“ – pak poroste ještě více. Čím více udeříte, tím více poroste. Nikdy s egem nebojujte. Jediný způsob je pozorovat ho.

Vaše pozornost je velice důležitá. Pozornost je teď osvícená. Cokoliv budete pozorovat, dostane se do správných dimenzí.

Ego je přerostlé. Jen ho pozorujte. Nejlépe je podívat se na sebe do zrcadla a říci: „Pane ego, jak se daří?“ Pak se zmenší.

Existují nejrůznější druhy ega. Když jste příliš vzdělaní, jste egoističtí. Když jste nevzdělaní, jste egoističtí, protože se musíte předvádět, že něčím jste. Postavte se tváří v tvář sobě. Sobě znamená svému Duchu.

Se superegem je to podobné. Nebojte se ho. Jen řekněte: „Běž pryč! Dobře tě vidím, že tam jsi! Běž odsud pryč! Jak si jen dovoluješ tohle dělat?“ Takto. Ego vás dělá idiotickými, zcela. A superego z vás dělá zbabělce. Jak se tomu postavit? „Nehodlám být idiot!“ Když to řeknete, ego odejde. Když chcete být ale idiot, pak tam bude, aby vám pomohlo. Zavolejte pana Ego, bude z vás idiot okamžitě. A pokud jste zbabělci, superego si na vás zasedne. ſekněte: „Ham, Kšam.“ … „Já jsem“ (Ham, pro superego) nebo „odpouštím“ (Kšam, pro ego).”

Kdy je třeba naše úsilí a kdy věci fungují „sahadž”, tj. spontánně samy?

♣ Sahadža v názvu Sahadža jógy znamená spontánní nebo také vrozené (jóga = spojení). Někdy je pro člověka obtížné prohlédnout smysl slova spontánní, protože to máme v sobě, že pro dosažení čehokoli musíme vynaložit úsilí. Možná nám tady může pomoci paralela s přírodou. Všechny děje růstu jsou spontánní. Semínko musí do země, ale dále už probíhají spontánní děje probuzení semínka, jeho vyklíčení a dalšího růstu. A úsilí je třeba tam, kde je třeba překonat to, co brání spontánnímu růstu. U nás je to trochu komplikovanější. Probuzení Kundaliní je spontánním dějem, který nastane díky našemu přání a požehnání Matky. Další růst Kundaliní v nás, celá její práce, vzestup našeho vědomí do mnohem jemnějších rovin jsou spontánními ději. Jenže my jednáme, chováme se a vyjadřujeme postoje podle tendencí, které nám dává naše levá a pravá strana, naše superego a ego. Mnohé z nich jsou proti přirozeností našeho nitra, našich čaker. Hodně vyčistí Kundaliní bez našeho velkého přičinění. Něco však zůstává na nás. Zcela rozhodující roli v tom všem hraje naše přání. Pokud si přejeme zbavit se něčeho, co jsme v introspekci ve světle Kundaliní a Ducha zpozorovali, že je proti našemu nitru, obraťme se na Kundaliní. Ona nám k tomu dá sílu. Ona je mateřská síla, Matka, která si přeje pro své dítě to nejlepší a udělá všechno, aby toho bylo možné dosáhnout. K tomu, jak je potřebné zbavit se úsilí, které je vynakládáme, když se chováme, jednáme a děláme věci ne v souladu s nitrem, s Kundaliní – k tomu je třeba úsilí – a tedy, jak je potřebné úsilí k tomu, abychom se zbavili toho, co děláme s úsilím, neboli proti svému nitru, proti své přirozenosti, k tomu je následující citát z přednášky Šrí Mátadží:

“Jako například – cokoli děláme s úsilím proti nevinnosti (princip čakry múládháry), to je nutné negovat. Takže negace úsilí je třeba dosáhnout pomocí negování toho, co představuje úsilí. Tedy úsilí v negaci. Tak na začátku nebudete bez úsilí, budete do toho (do negace úsilí) muset vložit úsilí. Jak říkal Kristus: “Nebudete mít chtivé oči.” Co tedy uděláte, aby vaše oči byly nevinné? V Sahadža józe máme metodu, pomocí níž se snažíme odvrátit naše oči od úsilí, které je činí chtivými. Například naši pozornost, naše oči směřujeme na Matku zemi, na trávu, na stromy.

Takže zabránění úsilí samo je úsilím. Tak tedy ti, kdo začali nedávno, musí pochopit, že také musí vložit nejrůznější druhy úsilí, aby zastavili úsilí.

Další běžnou věcí na Západě je jejich hrubý jazyk, sarkasmus, zrazování druhých. Jedná se o velice subtilní podobu násilí. Nebo když už jsou zcela otupělí, jejich ego se projevuje – já, já, já, … . Takoví by měli přestat mluvit. Učiſte úsilí k tomu, abyste přestali. Prostě nemluvte. A sledujte svoji mysl – pokouší se mluvit něco sarkastického? Nesmyslného? Toto sledování (mysli) rovněž vyžaduje úsilí. Vyklíčení semene je snadné, ale je třeba vložit úsilí do toho, aby z klíčku vyrostla malá rostlinka. A když dospěje, pak už to jde samo. Nejdříve je tedy nezbytné úsilí, abyste se ochránili před myslí, kterou jste si vybudovali prostřednictvím ega a superega, jež se pohybují špatným směrem úsilí.”

Co znamená být v přítomnosti?

Když nejsme pod vlivem minulosti nebo plánováním budoucnosti, dokážeme plně prožívat právě probíhající okamžiky. V takovém stavu jsme schopni rovněž vnímat skutečnost. Vnímat své vlastní Já, Ducha, který je skutečností, vnímat Kundaliní, která je skutečností, vnímat skutečnost v druhých, skutečnost v každém okamžiku, skutečnost každé situace. Je to stav, kdy jsme v rovnováze, v harmonii, ve „středu” (tj. ve středním kanálu vzestupu – ani vlevo, ani vpravo.

  Musíte se učit být ve středu. … Když meditujete, pokuste se meditovat nepřerušovaně. Učiňte svoji meditaci ucelenou, stálou. Pak budete sledovat, že se dostáváte do stavu samádhí, to znamená do stavu, kdy cítíte radost a blaženost požehnání Boha.”

„Uskutečňujete se, když jste v přítomnosti. Začnete se uskutečňovat, rozvíjet, rozkvétat. Snažte se být v přítomnosti, neutíkejte před ní. Postavte se jí tváří v tvář. Neciťte se vinni, ani neobviňujte druhé. Obojí vás odvádí z přítomnosti.

Jen se podívejte na přírodu, na celou božskou sílu – vaše naléhavé odvěké přání – všechno je na vaší straně. Ten čas nadešel. Jste v něm.

Co musíme dělat?

Jen buďte ve středu. Na ose. Pokuste se udržovat sami sebe na ose. A pak uvidíte, co se kolem vás všechno děje, ale nevadí vám to. Když uvidíte sami sebe, že se chováte špatně, že jste udělali něco špatného, raději se potrestejte sami. Je to lepší, než kdyby vás mělo potrestat božské, protože to trestá přísně.”