Zážitek, který změnil můj život

Můj zážitek v Sahadža józe se vztahuje k noci 16. dubna, kdy jsem poprvé uviděl Šrí Mátadží na svatbě v Kalkatě. Když jsem pohlédl na její dynamickou, atraktivní a úžasnou přítomnost, cítil jsem, že péče o nemoc, kterou jsem v té době trpěl, byla v jejích rukách. Toho času jsem byl velitelem brigády v Indické armádě na vojenském ředitelství v Dillí. Několik měsíců dříve, vlastně v prosinci 1994, jsem se vrátil z jednoho úkolu v New Yorku ve Stálé misi Indie (PMI). Tam se stala zvláštní věc. Jednoho dne, když jsem pracoval ve své dočasné kanceláři u PMI, pocítil jsem nevolnost, dušnost a zvedání žaludku. Také jsem cítil, jak mi rychle bije srdce a puls se velmi zrychlil. Požádal jsem PMI zaměstnance, aby mi zařídili doktora, který by mě prohlédl. Vzali mě na kliniku, kde doktor udělal všechny možné typy testů včetně EKG a asi po hodině mi řekl, že se se mnou nic špatného neděje, že ta příhoda byla kvůli „ektopiku – (změna tlukotu srdce), jehož příčina se může vztahovat k psychosomatickým důvodům, a že stav se pravděpodobně sám od sebe stabilizuje. Bohužel, stav trval až do doby návratu do Indie a poté, co jsem jej konzultoval s mnoha srdečními specialisty, mi bylo řečeno, že na toto onemocnění neexistuje léčba, a že meditace by pravděpodobně přinesla vedlejší efekt jako nenormálně snížený krevní tlak, který by možná byl ještě horší. Halterův test (nahrávání EKG v průběhu 24 hodin) ukázal, že moje srdce bije od 150 do 250 úderů za minutu a lékaři se o mě začali obávat.

Takový stav pokračoval téměř čtyři měsíce až do doby, kdy jsem v Kalkatě potkal Šrí Mátadží. Před tím jsem se odepsal do invalidity, protože jsem se cítil bez energie, skleslý a fyzicky slabý. Plánoval jsem, že kvůli svému stavu ukončím službu v armádě. Velice jasně si pamatuji tu scénu, kdy jsme (já a moje žena) kráčeli místu Šrí Mátadží ve svatebním sále, kde nás představil Šrí Rádžeš Šah, velmi známý a velmi oddaný sahadžajogín z Bombeie. Šrí Mátadží posadila moji ženu vedle sebe a jak jsem před ní stál se složenýma rukama, požádala mě, abych jí vysvětlil, co se se mnou děje. Láska a soucit v jejím hlase způsobily, že jsem se cítil jako dítě a stěží jsem ovládl svoje emoce. Postupně jsem vysvětlil celé pozadí svojí příhody. Usmála se a požádala mě, abych si položil pravou ruku na srdce a levou směrem k ní, zhluboka se nadechl, zavřel oči a opakoval určitá slova. Požádala mě, abych toto udělal třikrát. Nakonec se Šrí Mátadží usmála a řekla mi, že už vypadám lépe. Řekla mi, abych se připojil k meditačnímu centru v Dillí a naučil se meditovat, že není čeho se bát. Jak jsem se uklonil dopředu, Šrí Mátadží mě jemně poklepala po zádech svoji pravou dlaní, aby probudila moji Kundaliní, zbytkovou duchovní energii, která je uvnitř každého z nás ve spícím stavu.

V tu chvíli jsem nic necítil, jelikož jsem nebyl dost vnímavý, ačkoliv jsem tomu díky kurzu rozuměl. Tu noc jsem po téměř čtyřech měsících spal dobře, a když jsem se ráno probudil, cítil jsem se odpočatý a radostný. Tehdy jsme to ještě nechápali, ale směr našich životů se změnil. Byli jsme přivedeni na cestu míru, radosti, uspokojení a péče. V Dillí jsme se naučili metodu meditace a já jsem začal navštěvovat kolektivitu v sahadžajogínském chrámu v Novém Dillí. Asi o měsíc a půl později, jednoho dne v červnu roku 1995, když jsem ráno asi v 4:30 meditoval, jsem náhle pocítil výbuch chladné energie přes celé své ruce, tělo a na vrcholku své hlavy. Byl to intenzivní zážitek míru a radosti. Pochopil jsem, že jsem prožil stav seberealizace. Poté jsem to zažil ještě mnohokrát, ačkoliv již ne v takové intenzitě. Později, toho června 1995, jsem byl pozván na další lékařskou prohlídku (po každých pěti letech) a po všech testech a zkoumáních jsem byl lékařsky uznán za zdravého. Během posledních šesti let to byl seriál jedinečných duchovních zážitků v  Sahadža józe.

V sahadžajogínském způsobu života je člověk neustále požehnán silou a vůlí Boha díky milosti našeho gurua Šrí Mátadží Nirmala Déví.

V roce 2000 jsem byl znovu jmenován na hodnost generál poručíka, nejvyššího postu, který lze v armádě dosáhnout, a to všechno díky lásce a milosti našeho gurua, Šrí Mátadží Nirmala Déví. Současně mám v MPI vzdělávací úkol, který mi dává velkou příležitost učit sahadža meditaci mnoho důstojníků, kteří přicházejí do naší instituce na výcvik. Když jsme viděli to nadšení našich důstojníků a lidí, vybudovali jsme ve vojenském areálu nové meditační centrum.

(Lt. Gen. VK Kapoor, Commandant, College of Combat, Mhow, MP.)

Komentáře

comments