Spontánní duchovní postup

Jako dítě jsem měl vždy přesvědčení, že odpovědi na otázky leží uvnitř mě. Pokoušel jsem se zamířit svojí soustředěnost a pozornost do nitra, abych si zodpověděl problémy a nejasnosti. Byl jsem naprosto přesvědčen, že většina náboženství a guruů nezná žádné z odpovědí, které jsem hledal.

Jako dospělému mi jeden můj známý a hledač nabídl, že bychom mohli navštívit nějaké kurzy, abychom si rozvinuli porozumění sebe samých. Moc jsem od toho neočekával, už vůbec ne, že zkušenost, která mě čekala, bude ležet daleko za mojí myslí a daleko od drahých kurzů, které se zaručovaly, že poskytují objevení.

Po asi 12 měsících jednoho z takových programů jsem zjistil, že jsem více zaměřen sám na sebe. Také jsem si byl vědom těžké tuposti v hlavě, asi tam pomalu narůstal blok soustředěnosti.

Byla to blokáda v mozku, která mi v podstatě znemožňovala plně ponořit svou pozornost do své vnitřní bytosti. Bylo frustrující vyvíjet takové úsilí na to, co se uvnitř mě dělo a vzbuzovalo to mou touhu porozumět tomu, co ten blok znamená.

Pak jsem na to najednou přišel a velice mě to rozesmálo. Ta překážka byla částí mojí osobnosti, která se stala tak sebe přesahující a směšná. Bylo to moje ego a bylo legrační je vidět.

To byl záblesk hlubokého vědomí, který byl sám o sobě osvobozující. Jak jsem spatřil toto ego, samo se rozplynulo, jelikož jsem jednoduše přišel na to, že moje ego byla ta překážka k sebeuvědomění si sebe sama.

Další záblesky vědomí se objevily poté, co jsem odstranil blokádu ega, najednou mi byl zřejmý hluboký smysl pro sebeúctu a sebedůvěra při tvořivé práci. Často jsem k ostatním pociťoval obrovskou laskavost, která proudila z mého nitra. Také jsem získal skutečnou a hlubokou znalost věcí kolem sebe. Tyto chvilky čisté reality byly jenom začátky těch dalších a transformujících zážitků.

Spatřil jsem, že všechno, s čím jsem kdy byl nespokojen, byla pouhá nerovnováha mojí osobnosti a ne věcí kolem mě. Tím jsem přišel na to, jak uvnitř sebe probudit spokojenost.

Jednoho dne, když jsem byl sám, se moje pozornost stáhla dovnitř. Spatřil jsem vnitřní světlo a vzpomněl jsem si, že tento zážitek jsem měl v menší formě jako dítě.

Světlo se šířilo ze středu mojí hrudi nebo srdce, ale plnilo celé moje tělo. Bez jakéhokoliv mnou vynaloženého úsilí toto světlo pozornosti začalo mířit vzhůru. Dosáhlo mého krku a dalo mi uvědomění mojí vlastní přeměny. Bylo to, jako kdybych se díval na sebe sama z vyšší pozice uvnitř své bytosti. Bylo to jako být oddělen. Pozoroval jsem to bez jakékoliv reakce a moje pozornost stoupala dál.

Dosáhla hlavy. Znovu to ego! Spontánně jsem řekl: „Odpusť jim všem, Otče, jelikož oni nevědí, co činí“. Nevím, proč jsem to řekl, ale výsledek byl ten, že dveře v mojí hlavě se konečně otevřely.

Kruh světla v mém srdci potom stoupal vzhůru nějakým neviditelným kanálem a usadil se na vrcholu mojí hlavy. To spustilo náhlý, požehnaný mír. Mír, který zaplnil celé moje tělo. Ten mír ze mě plynul, z mých rukou i těla, ve formě chladného vánku.

Tento spontánní stav požehnané meditace nějakou dobu trval. Cítil jsem se, jako kdyby se celé moje tělo rozpouštělo ve chladné sprše hmatatelného míru, který skrze mne proudil. Byl jsem naprosto čilý a stále bez jediné myšlenky. Jen úchvatné, nepopsatelné vědomí všeho.

Během dalších několika týdnů jsem byl jako nový člověk. Žádné myšlenky, jenom intenzivní úžasný pocit lásky ke každému a obrovská radost ze života.

Jeden můj známý, kterého jsem také zaměstnával, nosil fotku svého gurua neustále s sebou. Několikrát mě i mou přítelkyni pozval na lekce meditace. Byl jsem ale tak zaneprázdněn svým povoláním a natolik podezřelý vůči všem guruům a kultům, že jsem odmítl.

Abych zkrátil dlouhou kapitolu, nakonec jsem se dohodl s přítelem tohoto zaměstnance, který podporoval tu samou formu meditace u stejného gurua. Všiml jsem si, že když jsem s ním trávil čas, často jsem zažíval ono světlo ve svém srdci, které stoupalo vzhůru do hlavy stejně tak, jako poprvé, tentokrát ale v mnohem kratších momentech. Když se to dělo, tak mi náhodou sdělil, že to cítil také!

Nevěděl jsem, zda není nějaký divný, a nepřikládal jsem jeho tvrzení skutečný význam.

Jednoho dne řekl: „Zavři oči a požádej o svou sebe realizaci“. Když jsem to udělal, něco mi začalo stoupat po zádech, pak z mého srdce vycházelo světlo mířící k vrcholu mojí hlavy s intenzitou jako nikdy dříve. Cítil jsem chladný vánek vycházející z rukou stejně jako tehdy poprvé. Byl jsem ohromen.

Díval jsem se na fotku jeho gurua, nevím jak dlouho. Najednou celá Její tvář se zalila zlatem a moje srdce se světlem otevřelo.

Tentokrát mě světlo celého zaplavilo a já jsem naprosto a celým srdcem věděl, že jsem našel tu Pravdu, kterou jsem vždy hledal. 

Komentáře

comments