Levá strana, pravá strana a střed

Sahadža jóga je o získávání seberealizace a rozvoji skrze meditace – skrze ty síly, vnímání, znalosti duše, skrze jednotu s Božským, kterou nám seberealizace dává. Všichni se rodíme s životní silou – semínkem Božské lásky v nás. Je známa pod svým jménem v sanskrtu – Kundaliní a sídlí v kostrči. Toto semínko, když klíčí, může stoupat skrze energetická centra, která se nacházejí podél páteře, případně projít skrze vrchol hlavy a vycházet jako chladná energie, kterou můžeme cítit. Seberealizace je pouze tohle – proces zjištění a uvědomění si sebe, své duše. Duše se, jinými slovy, začíná projevovat na centrálním nervovém systému. Dříve byl tento proces velice náročný, vyžadoval dlouho-dobé oběti a oddanost.

   Nyní se však můžeme dosáhnout své seberealizace velmi snadno a velmi příjemně. To proto, že Šrí Mátadží Nirmala Déví, zakladatelka Sahadža Jógy, v  roce 1970 objevila jedno-duchou cestu získání mókši, osvícení, osvobození, ruah, seberealizaci – všechna jména pro tuhle stejnou věc. Pokud je tu silné přání a vhodné okolnosti, můžeme získat seberealizaci s  celou její krásou. Seberealizace přita-huje naši energii, naši pozornost, ke střední cestě našeho bytí. To samozřejmě napovídá, že jsou v nás i jiné cesty, které nevedou středem. Tady nám může pomoci indická filozofie zvláště tím, že se zabývá konáním, bytím,  žitím – ne jako na Západě, kde se filozofie zabývá myšlením a dáváním myšlenkám skutečný tvar.

   Indická filozofie říká, že pozornost může jít podél radža guny, což je pravá strana, tama guny, což je levá strana nebo podél satva guny, což je střední cesta. Podívejme se nejdříve na pravou stranu, radža gunu.

   Co je to? Pravá strana může být ve svém extrému náročná, vyžadující, 

agresivní, nekompromisní, hrubá, zářící jako slunce. Je o sebe prosazování. Zabývá se zítřkem, plány do budoucna. A být vpravo může způsobovat napětí, vztek, dokonce násilí. A levá strana, tamo guna? Znovu – ve svém extrému je emocionální, vytahuje vzpo-mínky, je jako světlo měsíce. Je o bolesti ze ztracené radosti, je lítostivá, toužící. Je celá o minulosti a smutcích. Být vlevo může působit nejistotu, deprese, vzdávání se.

   A mezi levou a pravou stranou je ten střed. Střed je rovnováha, laskavost, milost. Je lehce sebevědomá, táhne nás k sobě samým, zamýšlí se nad sebou – dělá introspekci. Píseň, která zní ze středu, říká: „Pojď, Matka tě volá, abys šel v klidu hlouběji, abys našel místo svého počátku, tu nevinnost v sobě, tu nevinnost, ze které pramení řeky tvé duše.“

   Pravá a levá strana jsou samozřejmě součástí našeho bytí, velice nezbytnou součástí. Nejsou celé špatné. Můžeme mít hezké vzpomínky a dobré plány. A když jsme vyrovnaní – ve středu, levá a pravá strana hrají své příslušné role. Když však aspekty pravé nebo levé strany začnou převažovat, začnou nad námi přebírat moc, míříme k potížím. Velmi vlevo se nejistota může změnit v deprese a dokonce ve formy rakoviny. Velice vpravo zase nadměrné přemýšlení a vztek mohou vyvolat cukrovku nebo násilnické sklony. Je to mír a otevřenost srdcí, kterých můžeme dosáhnout skrze naši seberealizaci, a kterou nám umožnila milost Šrí Mátadží Nirmala Déví – a které vše přivádějí do správné rovnováhy.

Komentáře

comments