O stresu 2.část

♣ Běžnou tendencí naší mysli je, že všechno, co zažíváme neustále spojuje buď s minulostí či budoucností. Pokud se pokusíte provést introspekci, snadno potvrdíte, že tomu tak skutečně je. Ať již myslíme na minulý prožitek či očekávanou událost, naše podvědomí tyto myšlenky může spojit s nepříjemnými prožitky z minula či s obavami z budoucího a důsledkem je stresová odpověď organismu. Proto je velmi zásadní zjistit, zda lze přemýšlet o absolutní přítomnosti.

♣ Pokusy dokázaly, že myšlení a bytí v naprosté přítomnosti jsou neslučitelné. Cílem Sahadža jógy je dosažení a upevnění stavu bez myšlenek, ve kterém dokážeme být zcela v přítomnosti a tím v realitě. Stres je projevem jemného vnitřního strachu či úzkosti způsobené narůstajícím tokem myšlenek v lidské mysli. Meditace je stav naprostého vnitřního klidu a ticha, v němž je mysl bez myšlenek, avšak zcela při vědomí a soustředěná. V nedávných studiích provedených ve Státním výzkumném ústavu fyziologickém bylo zjištěno následující: Alfa a theta vlny EEG v úzkých frekvenčních pásmech lze považovat za projev multifunkčních neuronálních sítí, speciálně spojených s orientací, pozorností, pamětí, kognitivními (poznávacími) a emocionálními procesy. Je proto velmi lákavé zjistit, jaká je spojitost mezi komplexními mozkovými funkcemi jako pozornost či emoce a uvedenými oscilacemi EEG při meditaci jakožto modelu vědomého mentálního procesu, při kterém je pozornost zaměřena dovnitř a vzniká pozitivní emocionální zážitek.

♣ Během meditace Sahadža jógy byl registrován záznam EEG vln a bylo analyzováno spektrum vlnění v úzkých frekvenčních pásmech. Lze shrnout, že nejvýraznější pozitivní emoce a zaměření pozornosti dovnitř sebe sama byly při meditaci zobrazeny jako lokální theta a alfa vlny. Během této studie byly porovnávány 2 skupiny jedinců – do jedné byli zařazeny osoby, meditující méně než ½ roku, do druhé meditující již 3 až 7 let. Studie poskytla několik závěrů. Na počátku EEG záznamu u meditujících byla v širokém rozsahu celé mozkové kůry zaznamenána alfa aktivita, která je obecně spojována s relaxací a považuje se za příznivou. Co však bylo nejnápadnější, ve chvíli, kdy meditující signalizovali vstup do bezmyšlenkového stavu, stavu sjednocení, objevily se v EEG záznamu theta vlny, zejména v přední a vrcholové části mozkové kůry, tedy v oblastech podle jogínské tradice spojených s čakrami – adžnou a sahasrárou. Lze tedy usuzovat, že průchod Kundaliní těmito čakrami je alespoň částečně odpovědný za zvýšenou alfa a theta aktivitu a pozitivní emocionální prožitek meditujících.

Spojení mezi fyzickou kondicí a emocemi

♣ Je zjevné, že jedním ze základních součástí léčebného procesu jsou emoce pacienta. Byla zjištěna významná vazba mezi narušeným zdravím pacientů a stresem, depresemi či jinými poruchami emocí. Výzkum Dr. Candice Pertové odhalil biochemický podklad pozornosti a vědomí svého já, vytvářející spojení mezi myslí a tělem. Tento výzkum ukázal, že emoce jakožto specifická informace vznikají v buſkách našeho těla a mozku prostřednictvím vazeb určitých biomolekul na specifické receptory na povrchu buněk. Tak se tyto informace šíří mezi buſkami a dále se pomocí nervových impulzů (přesněji řečeno změny membránových potenciálů, což je podstata nervových impulzů – pozn. překl.) šíří přes buněčnou membránu a mezi buňkami, čímž postupně vznikají změny v našem chování, fyzické aktivitě a náladě. Tímto mechanizmem se v nás také ukládají potlačené emoce.

♣ Je zásadní si uvědomit, že většina chorob má psychosomatickou složku. Psychosomatické choroby jsou definovány jako stavy, při nichž porucha funkce či chorobné strukturální změny tělesných orgánů vznikají jako důsledek nepatřičné aktivace autonomního nervového systému a žláz s vnitřní sekrecí. Zásadní roli v rozvoji psychosomatických chorob hrají hormony, jako adrenalin či kortisol. Kontrolním centrem autonomního nervového systému je hypothalamus, který je zároveſ velmi citlivý vůči zevním i vnitřním změnám ovlivſujícím emocionální rovnováhu jedince. Funkcí autonomního nervového systému je udržovat homeostázu, tedy stálost vnitřního prostředí organizmu, avšak v případě psychosomatické choroby stresová reakce zprostředkovaná tímto systémem vede k patologické reakci. Jednotlivé příznaky pak vznikají v důsledku stresogenních vlivů.

 

 

Komentáře

comments